K přepravě na závody v různých koutech republiky a Evropy se používají tzv.přepravníky. Jsou vesměs tři druhy. Přestavěné autobusy, nákladní automobily a nebo přívěsné vozíky. Já podrobně popíšu pouze autobusy, které se mnoho neliší od nákladních vozů svým vybavením a přívěsný vozík je asi zbytečné popisovat.
Autobusy jsou celé kompletně přestavěné a mají dvě části. Obytnou, a přepravní s dílnou. Vše je řešeno tak, že je využitý doslova každý milimetr. V obytné části tráví týmy mnoho času, takže zde najdete všechno jako doma v bytě. Pokusím se popsat takový běžný standard. Některé přepravníky jsou vybaveny ještě daleko lépe a nebo hůře. Jsou zde postele, obvykle mezi pěti až devíti lůžky. Kuchyňská linka s tekoucí vodou (objem nádrží na vodu se pohybuje mezi 400–600lt. Nádrže bývají umístěné buď na střeše a nebo pod podlahou, což je výhodnější z hlediska těžiště), dřez, lednice, mikrovlnná trouba, rychlovarná konvice, plynový vařič, špajz a skříňka na nádobí a koření. Nad řidičem je pak většinou televize, DVD, video a uzamykatelná schránka na doklady a média. Rádio s přehrávačem je samozřejmostí. Vše však musí být zajištěno proti pohybu za jízdy a v Polsku a Rusku se mnoho věcí ještě opatřuje upínacími mechanismy. Dále se pak v obytné části nachází místa k sezení (od čtyř do osmi míst) a stůl. Chemický záchod patří k základnímu vybavení a mnoho týmů má sprchový kout s teplou vodou. Nezbytné jsou skříňky na soukromé věci doprovodu a jezdce, plus skříňka na závodní oblečení, helmu, brýle a boty. Nakonec následují úložné prostory na všechno možné (montérky, holinky, trička sponzorů pro mechaniky, teplé oblečení a pláštěnky). V kufru pod podlahou často najdete 1 – 2 mrazáky na potraviny. Elektrický rozvod na 220V je samozřejmostí. Zdroje proudu jsou tři: za jízdy se používá měnič z 24V na 220V; v depech, kde není elektrická energie k dispozici, se proud vyrábí benzínovými agregáty, které s sebou vozí snad všechny týmy a nebo se přepravník připojí k síti, pokud to pořadatelé umožní a mají rozvod po parkovišti závodních strojů. Koberec patří také mezi běžné vybavení a většina autobusů je jimi i uvnitř obložena i na stěnách a stropě. Setkal jsem se ale i s autobusy, které byly uvnitř obložené dřevem. Také je občas k vidění barový pult s pípou, ústřední topení s radiátory a plynovým kotlem, nebo posilovna. V zadní části přepravníku je pak prostor pro závodní auto a sklad náhradních dílů. Musí se sem ještě vejít venkovní stůl s lavicemi nebo židle, nájezdy pro najetí a vyjetí buginy a v neposlední řadě ohromné množství nářadí. Vrtačky, brusky, momentové klíče a kompresor jsou samozřejmostí, některé týmy s sebou vozí elektrickou svářečku, céóčko a také autogen, nebo vysokotlaké mycí zařízení, popřípadě elektrické utahovačky. Dále se musí vejít kanystry nebo sud s vysokooktanovým benzínem, kanystr s benzínem do centrály, kanystr oleje do motoru přepravníku a olejové náplně do sportovního vozu. Také žebřík na zahrádku přepravníku a objemný stan pro auto a tým. Některé autobusy mají místo stanu na boku střechy přidělanou „markýzu“. Jistě je ještě spousta věcí, na které si zrovna teď nevzpomínám. Náhradní díly bývají kvůli úspoře místa a přehlednosti přichyceny uvnitř po stranách nákladního prostoru. Za tímto účelem jsou po bocích přepravníku přivařeny armovací sítě a díly se přichytí zdrhovačkou. V případě nutnosti je díl k dispozici během několika vteřin. Náhradní motory a převodovky se vozí buďto v kufrech pod autobusem a nebo ve volném prostoru pod závodním autem. Jeden kufr bývá vyhrazen pro náhradní díly k přepravníku. Skoro všechny přepravníky mají na střeše velkou zahrádku. Zde je velmi často umístěný agregát na výrobu el.energie 220V (někdy i 380V), rezervní kola k přepravníku a sady obutých kol k závodnímu vozu. Na střeše pak bývá zpravidla TV anténa a držáky na vlajky. Přepravníky jsou postaveny velmi důmyslně a je zde využitý každý centimetr. Často s nimi jezdí samotní závodníci a ti mají rychlost v krvi, takže na některých těchto vozech jsou upravovány motory a převodovky. O dvou Karosách vím, že dosahují rychlosti okolo 150km za hodinu.
Text: Martin Čech
