Před závodem jsem se rozhodl, že už dále nebudu akceptovat cenu závodního paliva a přejdu na běžný benzin od našich západních sousedů, protože kvalitou toho českého si nejsem úplně jist. Při té příležitosti jsme využili změnu předpisů a nahradili restriktor trošku větším, co nám jen umožnila upravená komora našeho turba. Naladění u Martina Matouška proběhlo bez problémů, někde jsme získali, někde trošku ztratili a tak se mohlo vzhůru do Paky.
Do dějiště závodu jsme se vydali v pátek po práci. Depo na našem tradičním místě a čelem jsme sousedili s Vaculíkovými. Musím říct, že je to radost mít takové sousedy přes weekend- Vojta míchal drinky, Boris nešel daleko pro milé slovo a pochvalu… no prostě super! - díky😊. Veškeré přejímky jsme zvládli v pátečním podvečeru a 16 převzatých jezdců slibovalo velký zážitek pro nás i diváky.
První trénink jsem se klasicky rozjížděl a výsledkem bylo 6. místo a to i kvůli nakropené trati právě před naší skupinou. V druhém jsem chtěl zatáhnout, ale moje snažení skončilo hned při prvním přidání plynu, kdy mě sjela hadice od intercooleru a nemělo cenu dál pokračovat. Konečné 9. místo neznamenalo nic hezkého na startu, ale závod byl teprve na začátku.
První rozjížďka se jela nadvakrát a bohužel při tom prvním zrušeném startu jsme do kopce ubrali skoro všichni co jsme odjeli až na Oťase, který si toho nevšimnul a trošku se mě opřel o zadek auta. Opakovanou jízdu jsem si teda moc neužil a neustále jen poslouchal brousící kolo o podběh, čuchal pálící se gumu a čekal kdy kolo bouchne. Naštěstí to vydrželo, v cíli 4. místo, Oťas se přišel omluvit, takže vše ok.
Druhá sobotní rozjížďka start ok, odjel jsem druhej a tak nějak to na pohodu držel. Bohužel jsem pak v jednom kole na výjezdu za studánkou dvakrát nezařadil, a úplně vypadnul z rytmu. Toho využil Lukáš Musil, který mě docvaknul, a i když mě Adélka hlásila do vysílačky, že se blíží nějak jsem to nepobral a nezeptal se pořádně na odstup. Dolů ve sjezdu jsem si teda jel na pána pomalu a do zatáčky zeširoka a neměl tucha, že je někdo úplně zamnou. Bohužel pak přišla rána, a tahle moje chyba mě přišla hodně draho. Nejen odstoupením z rozjížďky ale i množstvím dílů, které to odnesli. Z mého pohledu to bylo hodně tvrdé, ale ta prvotní chyba byla moje.
No do depa muselo auto na vidlích, tam jsem si s tátou trošku vyměnil názory. Kdo nás zná, a ví jak hlasitěji mluvíme, asi tuší jak moc hlasité to bylo. Myslím, že to vzbudilo i bílou paní z nedalekého hradu Pecka a tímto se jí omlouvám za přerušení spánku trvajícího několik století. Omluvit se musím i Adélce, kterou jsem neprávem sprdnul a tátovi, kterej pro mě dělá na autě první a poslední. No a pak taky mechanikům, kteří místo koncertu, na který se těšili, šroubovali do noci s tátou na autě, aby ho dali do kupy na další den.
Třetí runda pro mě znamenala jediné a to povinnost ji dokončit s vidinou semifinále. Když jsme čekali nahoře v depu tak přišla průtrž mračen a to jsem si říkal, že start zezadu ze třetí řady to bude semnou zlé. Věděl jsem, že bezpodmínečně musím trefit start a odjet. Měl jsem start program ubrat na mokrém asfaltu ještě trochu míň, ale naštěstí se podařilo a odjel jsem třetí a to bylo přesně to, co jsem potřeboval. Sice jsem Matyase mohl docvaknout, ale jakmile jsem se k němu přiblížil, dostal jsem oblož na okno, takže sem to hlídal a čekal. Zdálo se mě, že jede v zatáčkách trošku zběsile, což se potvrdilo a v posledním kole to prásknul do svodidel a urazil si kolo, takže sem dojel druhý a zachránil semifinále.
To se nakonec nejelo a mě čekal start do finále ze třetí řady. Vyhlídky nic moc, ale zase nemá člověk taky moc co ztratit. Start jsem trefil a odjel čtvrtý. Nicméně do kopce se mě zdálo auto neklidné a ubíral jsem tam víc než by bylo zdrávo. Takže mě tam předjel Marcel a já už se soustředil jen na to držet pozici a nerozbít to. V posledním kole to přestalo jet Petrovi Šimurdovi, takže jsem projel cílem jako 4. Výsledek dle umístění tedy myslím super, nicméně moje výkony nic moc.
Na závěr bych chtěl poděkovat celému mému týmu za práci, co pro mě dělají a občas to se mnou vážně asi jednoduché není😊 a rodině za podporu. Díky též KRTZ Motorsport a Všem, kteří můj start v Pace podpořili, pomohli mě a přijeli fandit. Díky též pořadatelům, že naši divizi do programu zařadili a umožnili nám užít si skvělou atmosféru od pátku do neděle. Dle ohlasů diváků určitě do Evropy plechy patří. Neříkám, že by se ta auta vrátila hned, ale dát tomu jasný řád a jistotu na x let dopředu tak by to podle mě šlo… ale to už je na někom jiném….
Ahoj v Poříčí.
Jirka Bret
