Do Nové Paky jsme se velmi těšili. Prakticky ihned potom o pořadatelé ohlásili, že se naše divize v Pace pojede, jsme odeslali přihlášku. 20 přihlášených vozů slibovalo krásné závody a pro diváky velkou podívanou. Bohužel nakonec nejel Jens s mojí bývalou Fabii, kterému týden před závodem vyhořel elektroinstalace, a nestačili to dát do kupy.
My jsme po závodě českého mistráku v Cunewalde přistoupili k radikálnímu řešení i vzhledem k poškození předku vozu a vodní chladič jsme instalovali do zadní části vozu. Velké díky patří tátovi a Vaškovi, kteří si fakt mákli a celou instalaci provedli a vymysleli. Poděkovat chci i Pepovi Šrajlovi za přípravu svazku a Martinovi Matouškovi za „rozchození“ celé věci.
Do Paky jsme vyrazili v pátek po obědě a celou dobu jsme doslova za sebou táhli černý bouřkový mrak. Ten nás dohnal až v Pace po zastavení v depu a tak jsme naše depo rozdělávali o něco později. Páteční administrativní přejímku jsme zvládli v pohodě. Technická nás čekala dle časového harmonogramu v 19:30 a až na zarezlý odpojovač, který jsme samozřejmě promázli a rozchodili vše ok.
Sobotní program začínal volným tréninkem a já se trošku bál co udělal přívalový déšť s tratí. Naštěstí to nebylo nic hrozného, a tak jsem si skoro celé jedno kolo obkroužil. Proč jen jedno? No kluci mě nechali podílet se na přípravě vozu na start a nějak se po mém zásahu otevřela levá přední pojistka kapoty a moc jsem neviděl😊. První měřený trénink už byl o mnoho lepší a zajel jsem 6čas. Jen jsem se divil, že po mém zásahu do nastavení tlumičů to nebylo lepší než ve volném. No tuhle otázku jsme vyřešili po druhém tréninku při telefonátu s Romanem, který nám chystá tlumiče. Tak nějak mě řekl, že už mě 1000x říkal, že to velké kolečko nedělá to, co si myslím, tak ať s tím nehýbu😊. Po tom co jsem to vrátil tam, kde to mělo všechno být, tak už tlumiče super.
Druhý trénink jsem bohužel dojel Rosťu, který nějak nevnímal modré vlajky, a když už jo tak jsem byl zrovna na té straně kam uhnul. Takže trošku rána, lehce svodidla a přední blatníky a spolujezdcovi dveře mínus. Pár metrů izolačky to opravilo, Rosťa se omluvil a tím byli tréninky vyřešené. Jo ve druhém tréninku jsem zkusil jet ty jejich předepsaný gumy a stojí za velký kulový, takže po zbytek závodu jsem se vrátil ke svým osvědčeným starším a zajetým.
Do sobotní rozjížďky jsem nastupoval z první řady. Martin mě v pátek rozchodil start program a rázem jsem měl 15 poloh na výběr a vyberte si, když jste to nezkoušeli, že jo. Tipnul jsem něco, co bylo moc a kola mě trošku hořeli. Ale jinak ok, dojel jsem třetí a byl jsem spokojen. V depu jsem dostal trošku čouda od kluků za odstup za prvníma, ale jel jsem to naprosto řízeně a tak jsme si to celé nějak vysvětlili. V sobotu jsme celý program po přehození zakončovali a trošku jsem se bál, zda diváci neodejdou. Neodešli – čekali na nás a v neděli mě Vašek Fejfar říkal, zda jsem viděl, že celá stráň na naši závěrečnou jízdu stála. Koukal jsem pak na to doma a lidem moc díky!
Nedělní úvodní runda z první řady z vnějšku super. Trošku jsme si tam počekali, ale dobrý. To je výhoda první řady, holka Vám tam drží slunečník, koukáte po stráních. No prostě je tam to čekání a výhled takový lepší než vzadu😊. Start program jsem nacvakal trošku dolů a odjelo to zvnějšku jako blázen, nahoře na kopci první a říkám si tvl., tak takhle by to šlo. Pak mě dorafnul Ota a tak jsem mu tam nechal místo, protože jsem si myslel, že ten zadní nárazník by šel ještě opravit a pro mě nemělo smysl s ním v rozjížďce bojovat. Druhé místo super. No po dojetí finále jsem inkasoval ještě jeden škrábanec a ten zadní nárazník už fakt spravit nepůjde😊.
Závěrečná třetí runda to byla fantazie. Trefil jsem start, odjel první a vedení jsem udržel až do cíle. To mě fakt bavilo. Vnímal jsem jen svoji jízdu, Adélku na vysílačce a vybíral stopu, abych neublížil autu. Po rozjížďkách jsem byl na pozici, v kterou jsem před startem vůbec nedoufal. Semifinále bylo taky super. Odjel jsem za Petrem Šimurdou druhý a to byla pozice, které mě naprosto vyhovovala. Věděl jsem o místech, kde jsem měl v mojí stopě díry a to jsem si hlídal. Petr jednu nahoře trefil a prasknul mu disk. Tím se pro mě otevřela šance na vítezství v semifinále a tu jsem využil.
Na finále jsem se fakt těšil a vůbec jsem neměl nerva. Trošku jsem se bál nakropení, ale to se později ukázalo jako naprosto v pohodě. Vybíral jsem jako druhý a trošku jsem špekuloval s vnějškem. Nakonec sem zvolil radši safety variantu a bral vnitřek. Odjel jsem jako druhý, nahoře jsem nechal záměrně Otu malinko cuknout, protože mě zle zahazoval okno, tak abych něco viděl. Dvě tři kola v dobrý, bohužel pak jsem trošku při výjezdu nahoru mrknul do slunce, zalekl jsem se a ubral plyn už přes skokem, toho využil Petr a v momentě byl vedle mě. On by mě na výkon asi stejně někde udolal, takže s tím jsem byl v poho. Pak už jsem si jen vše hlídal a snažil se netrefit nějakou díru. Třetí místo je pro nás fantastický úspěch. Mám s Alešem, co mává cíl takový rituál a vždy ho při průjezdu cílem jízdy pozdravím. Nikdy jsem ho nezdravil radši, než když jsem projížděl v neděli cílem. Stát pak tam dole na podiu přímo naproti zaplněným stráním, poslouchat hymnu je prostě nejvíc co můžeš v autocrossu zažít a já jsem strašně rád, že se mě to podařilo.
Chtěl bych moc poděkovat tátovi, Vaškovi a Jirkovi za přípravu auta na které byl celý weekend absolutní spoleh a já o něm ani na sekundu nezapochyboval. Stále může jet rychleji, jen ten co ho řídí, musí dát víc plynu a méně brzdit😊. Moc děkuju mojí dceři Adélce, která mě celý weekend dávala info po vysílačce a moc mě pomohla. Díky taky rodině, a Všem co nám fandili. V neposlední řadě KRTZ Motorsport a dalším sponzorům, kteří nám pomohli a pomáhají.
Na úplný závěr bych chtěl ocenit pořadatele z Paky, kteří se poprali nejen s nástrahami počasí před závodem, ale asi i nevolí FIA a závod pro nás udělali a vše zvládli perfektně. Soudě podle reakcí diváků bylo jasně vidět, že plechy do Evropy patří. Budu doufat, že FIA dojde, že to co dělá je špatně a opustí to heslo business nadevše, kterým to dle mého silně zavání. Nejen co provedli s plechama, ale i to co provádí s buggynama. Všemožné restrikce a nařízení dle mého demolují tento sport, kdysi tak rozmanitý co se techniky týče. Pokud z toho má být nějaký cup se stejnými konstrukcemi tak to podle mého nemá v Evropě co dělat. Jen mě mrzí, že jako nejsilnější autocrossová země jsme si nechali nadiktovat něco, co každý vidí, že je špatně….
Díky moc a nashle v Poříčí!
Jirka Bret
