Bezpečnostní prvky v autokrose

V této kapitole se budeme okrajově zabývat bezpečnostními prvky autokrosových speciálů. Všeobecně platí pro všechny divize, malinko se liší Racer Buggy. Zde se některé prvky nevyžadují, neboť nedosahují takové rychlosti, aby byly zapotřebí.

Každý speciál musí mít na zádi dvě dobře viditelná brzdová světla červené barvy. Dále musí mít jedno červené světlo do mlhy umístěné uprostřed vozu. Ovládá se z palubní desky pilota. Tento zdánlivě zbytečný prvek je pro bezpečnost nesmírně důležitý. Na trati, kde se příliš práší, nevidí jezdec před sebou takřka nic a mnohokrát se orientuje pouze periferním viděním do stran. Ve spoustě prachu nemá šanci rozeznat vzdálenost mezi ním a vpředu jedoucím vozem. A právě k tomu napomáhá zadní světlo do mlhy, aby jezdec mohl odhadnout tuto vzdálenost. Je to často jediný orientační bod v neprostupném mraku prachu. Pokyn k rozsvícení mlhovek u všech vozů dává ředitel závodu a to nejdéle na startu jednotlivých rozjížděk.

Pokud mají přední pružící jednotky tlakové nádoby s hydraulickým olejem schované pod přední karotáží, nebo pokud tam jsou umístěny přímo celé pružicí jednotky, musí být mezi jimi a nohama jezdce přepážka. Materiál: plast, hliník nebo kevlar. Kardan musí být v kokpitu také chráněný krytem z hliníku nebo kevlaru a pojištěn proti vymrštění do kabiny při přetržení některého z kloubů.

Tyč řízení musí mít mezi převodkou a volantem deformační prvek. Při čelním nárazu musí dojít k deformaci tyče tak, aby se nezměnila vzdálenost mezi volantem a sedačkou.

Pilot musí mít pod kombinézou nehořlavé spodní prádlo včetně ponožek. Kukla pod helmou musí být také nehořlavá. Přilba, kombinéza, boty a rukavice musí splňovat náročné předpisy a musí být homologované pro daný typ automobilového sportu. Brýle většinou používají jezdci s tzv. převíječkou. To je systém, který umožňuje po zatažení za šňůrku na brýlích převinutí slídového pásku před očima za čistý a nezablácený. Tím umožňuje relativně dobré vidění i v blátivém terénu. V extrémním blátě někteří jezdci používají i dvoje brýle na sobě a po startu ty jedny odhazují.

Vzhledem k tomu, že za jízdy všechna čtyři kola skoro neustále „hrabou“, tak od nich odletuje neuvěřitelné množství kamení nejrůznější velikosti. To je obrovské nebezpečí pro jezdce (ale i pro diváky). Proto je celý prostor kabiny chráněn poměrně hustým a velice pevným pletivem. Přední „síť“, jak říkají jezdci, je zkonstruovaná tak, aby bezpečně chránila pilota, ale aby se dala velmi rychle v případě nehody zvenčí odstranit a nebo aby ji mohl jezdec poměrně snadno vykopnout. Boční sítě mohou být i z látkové popruhoviny. Látkové i ocelové boční sítě musí jít snadno otevřít nebo odstranit z venku i zevnitř. Na blatnících kol musí být zástěrky předepsaných rozměrů. Používá se pružný, ale velmi pevný plast stejně jako na blatnících.

Celé pracoviště řidiče je chráněno bezpečnostním rámem tak, aby i při několikanásobných kotrmelcích nedošlo ke zranění. Rám bývá zpravidla chrommolybdenový, nebo ocelový z kvalitnějšího materiálu s předepsaným průměrem trubek a s předepsanou sílou stěny. V prostoru pohybu hlavy je obandážovaný měkkou gumou pro případ, že by se při kolizi uvolnila jezdci přilba. Další bezpečnostní rám je mezi předními a zadními koly. Je tam proto, aby při soubojích v tlačenici nemohlo dojít k zaklínění bugin a k následné katapultáži vozu. Z boku je pilot ještě chráněn zvláštním hliníkovým plechem nebo kevlarem. Všeobecně se mu říká sendvič. O co jde: jsou to dva pláty z lehkého materiálu, kde uvnitř mezi nimi je jakýsi „včelí plát“ ze stejného materiálu. Celé je to neuvěřitelně lehké a dobře pohlcuje energii při nárazu. Sendvič je silný asi 1,5cm a vyplňuje veškerý boční prostor v rámu kabiny řidiče pod kapotáží. Je vidět pouze při detailním pohledu do kabiny.

Musí být šestibodové s centrálním rychlorozepínacím mechanizmem. Musí být homologované se stejnou homologační značkou na všech třech párech pásů. Jsou uchyceny do rámu vozu. Jezdci si je seřizují velmi napevno, aby je co nejpevněji držely v sedačce v zatáčkách a při brzdění. Nehledě na to, že při kolizi jsou podlitiny od pevně stažených pásů daleko menší než od volnějších. Pevněji stažené pásy také umožňují jezdcům lépe tělem cítit jak se auto za jízdy chová.

Nádrž musí být tzv.bezpečnostní, uvnitř vyplněná speciální pěnovou protipožární hmotou, podobně jako u Formule 1, do které se benzín nasákne. Nádrž musí být také homologována a schváleného typu s označením, které se při technických přejímkách kontroluje. Dále musí mít bezpečnostní ventil, aby při převrácení vozidla nemohlo dojít k úniku paliva. Je vyrobena ze speciálního plastu s kovovým bezpečnostním rychlouzávěrem. Vesměs se používají nádrže o objemu 20 litrů a nebo 10 lt. Menší nádrž je sice lehčí, ale riziko, že může ve finálové jízdě při dvou opakovaných startech dojít benzín, je mnohem vyšší. Palivové vedení je silnostěnné a obandážované ocelovým opletením. Všechny spoje jsou šroubované. Oheň je pro jezdce i auto jedním z největších nebezpečí a proto se nádržím a benzínovému vedení věnuje maximální pozornost ze strany konstruktérů, mechaniků a technických komisařů.

Další důležitá věc pro pilota je sedačka. Musí se v ní cítit dobře a pohodlně, proto si hodně jezdců nechává dělat sedačku na míru. Většinou je velmi hluboká, aby dobře držela tělo při průjezdech zatáčkami. Také musí být dostatečně vysoká. Aby včas zadržela hlavu závodníka (těžší o přilbu a brýle) při nárazu zezadu a nemohlo dojít k poranění krční páteře. Někteří piloti používají z tohoto důvodu i speciální límec zabraňující prudký pohyb hlavy oproti tělu. Sedačky se vyrábí z laminátu a kevlaru. Komerčně prodávané sedačky mívají i potah z protiskluzového a nehořlavého materiálu. Upevňují se napevno k rámu dle požadavku jezdce.

Volanty jsou vyráběny komerčně speciálně pro závodní automobily a průměr záleží na požadavku jezdce. Jsou potaženy protiskluzovým materiálem a opatřeny značkou rovného „rejdu“. Stále jsou však vidět i volanty vyrobené konstruktérem daného vozu.

Posledním popisovaným prvkem, ale ne z hlediska bezpečnosti, je centrální vypínač elektrických obvodů. Je umístěn v kokpitu v dobrém dosahu upoutaného řidiče, aby na něj v případě nehody bleskově dosáhl. Tento vypínač odpojí přívod na kostru automobilu od baterie. Musí se dát ale ovládat i zvenku vozu, aby jej mohli vypnout i záchranáři v případě jezdcova bezvědomí nebo úrazu ruky. Obvykle se jedná o ocelové lanko s okem na konci. Někteří jezdci jej přilepují ke karosérii kvalitní lepicí páskou, aby nedošlo k nechtěnému vypnutí třeba úderem odletujícího kamení nebo bláta. Místo, kde je lanko ukončeno musí být na karosérii označeno trojúhelníkem s bleskem uprostřed. Funkci tohoto vypínače pečlivě kontrolují techničtí komisaři.

text: Martin Čech